Nákupní košík (0 položek, celkem 0,- Kč)
 Klára Skokanová
 Přezdívka: Kla

 Životopis
Tohle bude asi poprvé, kdy si nebudu do životopisu muset vymýšlet, že jsem skvělá osoba, miluju týmovou práci a jsem pro tu pozici prostě perfektní. :D
Narodila jsem se v Praze a nedlouho na to jsem se s rodiči odstěhovala do Libye, kde jsem čtyři roky žila, protože táta tam pracoval na ambasádě. Pak jsme byli rok v Německu a do Čech jsem se vrátila až před první třídou. V páté jsem musela z dělnické základky utéct na Trojské Gymnázium Svatopluka Čecha a ve třeťáku jsem se přesunula na Gymnázium Profesora Jana Patočky. Svaťák byl jediný týden v životě, kdy jsem se učila, a i když to nikdo neočekával, tak jsem odmaturovala a dostala se na FHS...
Vydržela jsem tam celý semestr a pak jsem toho kvůli lenosti a lehkému psycho zhroucení nechala. Odjela jsem dělat otroka do příšerně bohaté londýnské rodiny, ale po pár měsících jsem se vrátila, protože jsem byla přijata na Filozofickou fakultu, obor knihovnictví.
Aktuálně si užívám erasmus v Portugalsku a jestli se povede dobře, tak v létě budu bakalář...
Mám o dva roky mladšího bráchu a třináct let mladší ségru. Ano, naši se nejspíš nudili. Jak tak na to koukám, tak oficiální životopis je pěkná nuda, ale zase jsou tam všechny ty kolonky o řidičských průkazech a národnostech.

 O díle
Dílo... Tak bych to nenazývala, protože (doufejme, že jen zatím) mi vyšla jenom jedna povídka, ale jsem na ni pochopitelně notně pyšná. Aktuálně pracuju na povídce o ohni, která se začíná příšerně roztahovat. Chci psát divnou fantasy, chci psát věci, které ještě nikdo nepsal (nebo alespoň ne moc lidí), chci psát jako Miéville a taky tak vypadat. A až budu velká, napíšu Nádraží Perdido smíchané s Malevilem, 1984, Dnem trifidů a Věcí Makropulos. Asi těžko.

 O sobě říká
O sobě... Mám ráda tři tečky... A i když už bych měla být pomalu dospělá, miluju proužkované podkolenky... a černou a fialovou, i když nejsem emo.
Kdybych mohla žít ideálním životem, tak by se skládal z litrových hrnků na čaj, mého přítele Michaela, mých koček Einai a Nut, mojí ségry Lucie, mojí úžasné knihovny, která už se nechce nikam vejít, čerstvého chleba s máslem, alkoholu, sushi, počítače s AvP 2, Diablem 2, Max Paynem a stovkou jiných her, wii, DDR, Guitar hero, tří filmů za den, anime, dvouměsíčního výletu kamkoliv každý rok, věčného sněhu (když budu doma, abych se na něj mohla dívat) a věčného léta (když budu venku, protože nesnáším zimu).
A ještě bych ráda citovala Michaela Bronce, který když si přečetl Barvy, tak řekl: "Je to moc pěkný, ale kdybych ti měl dát facku za každou gramatickou chybu, tak jsi mrtvá... Dvakrát!"
No, já za to nemůžu. Naučila jsem se číst moc rychle a čtu celé odstavce, takže takové věci jako i,y a čárky nevnímám, no... Ale třeba se to jednoho dne naučím. Asi těžko.


 Povídky ve sbornících nakladatelství Straky na vrbě

 Vaše komentáře / názory čtenářů



Zatím žádné komentáře