Vlado Ríša
Narodil se nedlouho po druhé světové válce. Když
povyrostl, začal chodit do školy a to mu vydrželo opravdu dlouho. Prošel
i
několika vysokými školami. Právě tak vystřídal několik zaměstnání. Učil
na
vysokých i středních školách, ale díky své plachosti se raději stal
pracovníkem
výzkumného ústavu a zabýval se výrobou a výzkumem radioaktivních léčiv.
Překládal SF knihy (což mu vydrželo do dnešního dne), a
od roku 1982, kdy se zúčastnil prvního, tedy
nultého Parconu, se zapojil do SF hnutí. Tehdy dostal diplom za třetí
místo
s povídkou, která nikdy nevyšla. Kolem roku 1990 se ocitl ve správný čas
na správném místě a začal pracovat v Ikarii, kterou mu časem hodil její
původní šéfredaktor Ondřej Neff na krk. Tuto práci s chutí dělá dodnes.
Je členem Obce spisovatelů a také Obce
překladatelů.
Snaží se vychovávat svého syna, který mu přerostl
přes hlavu
(204 cm),
a
spolu s ním hraje v jednom družstvu závodně basketbal. Je pilotem
ultralehkých letadel.
Je Parcoránem, tedy jedním ze čtyř lidí, kteří se
zúčastnili
všech setkání scifistů pořádaných pod jménem Parcon. V SF hnutí působí
jako rušivý element, porotce literárních soutěží a přednášející.
Napsal vysokoškolská skripta, několik románů (např. Gooka a
Dračí lidé – ve spolupráci s Evou Hauserovou a Ondřejem Neffem, Gooka a
Yorimar. Podle obou vznikly počítačové hry. Dále Bokha-lú, několik
románů o Conanovi,
Marku Stoneovi a povídkovou sbírku Beta Draconis). Přispěl do antologií
povídek,
několik jich i sestavil. Vyšel mu již druhý román o Bruncvíkovi (Stryga),
připravený
je další Conan.
Zatím žádné komentáře