Pavel Renčín
Narodil jsem se 8. června 1977 v Praze. Odchodil jsem základní školu
a vrhnul se na střední (OA Heroldovy sady). Jedna z nejpraktičtějších
věcí, jakými mě obdařila, byl předmět nazvaný Technika administrativy.
Naučil jsem se psát na počítači všema deseti a vyjadřovat tak myšlenky
rychlostí blesku (spíš kulového). To byl první krok jak překonat
přirozenou lenost.
Vždycky mě bavilo číst, malovat a vymýšlet příběhy. Dodnes si
pamatuji, jak jsem v předškolním věku připravil plná čtyři čísla
převážně obrázkového časopisu, který jsem hrdě nazval „Indiánský a jiný
časopis“. Existoval vždy jen jeden výtisk, po fantasy v něm nebylo ani
stopy, zato tam bylo spousta obrázků indiánů a dokonce i zelený
superman.
S prvními pracemi jsem obeslal literární soutěže v roce 1999. Shodou okolností jsem byl díky povídce Stvořitel
ještě téhož roku pasován na rytíře fantasy (soutěž O nejlepší fantasy)
a také jsem získal druhé místo v historicky prvním ročníku soutěže O
železnou rukavici lorda Trollslayera. A tak mohla povídka Stvořitel
vyjít knižně. Nedokážu ani popsat, jakou radost mi tehdy ta útlá
brožovka udělala. Byl jsem v knize! Nakoupil jsem ji za kapesné všem
kamarádům. První kostka domina se naklonila a spadla.
Další poražená kostka přišla o rok později, kdy jsem tuto literární
soutěž vyhrál a v roce 2002 také. Začaly chodit nabídky od nakladatelů,
abych přispěl do té které antologie. Tak jsem s radostí přispíval. A
dál soutěžil. A to až do roku 2003, kdy se vítězství v literárních
soutěžích rozrostla o další dvě. Nemělo smysl si dál něco dokazovat,
přišel čas vyzkoušet si to naostro. Michael Bronec ze Strak na vrbě měl zájem o můj román.
Tou dobou už jsem na Nepohádce
pracoval. Šlo to ztuha. Byl jsem kovaný povídkář a několikasetstránkový
text se zdál nad moje síly. Vrhal jsem se s ním do boje a několik
měsíců zaníceně psal, jen proto, abych byl na dalších pár měsíců
knokautován leností nebo zájmem o jiné věci. Znovu jsem se sbíral z
prachu a sveřepě se vrhal hlavou proti románu. Nepohádka vyšla v únoru
2004 víc než čtyři roky po tom, co jsem ji začal psát. Poznal jsem, že
to jde!
Psal jsem dál...
... a stejně tak dál pokračuje i autorův životopis, který jsme s jeho svolením převzali z jeho stránek, kde si ho můžete dočíst do konce. Kompletní bibliografii naleznete na autorových stránkách
zde.
PROČ PÍŠU?
Na počátku všeho byl sen. Sen napsat něco vzrušujícího, vytvořit magickou bránu, kterou bych čtenáře alespoň na chvíli přenesl do světa příběhů – stejně jako jsem se tam sám vydával se svými oblíbenými autory. Když mi vyšla knižně první povídka (Stvořitel), byl to prostě úžasný pocit a první publikovaný román (Nepohádka) to jen umocnil. Zpětná vazba od čtenářů pak člověku dá pocit, že všechen ten čas strávený psaním má smysl.
Bez mučení přiznám, že mě psaní baví. To ale neznamená, že je vždy bezbolestné. Psát jednou začas, když kreativní kotel uvnitř začíná syčet přetlakem – to je jednoduché! Umět ale uvolňovat myšlenky každodenně, to chce trénink. To je profesionální přístup, o kterém si většina z nás autorů české fantastiky může zatím nechat zdát (na druhou stranu - není se co divit, když si tím na chleba nevyděláme).
Psaní je svého druhu meditace. Srovnám si myšlenky a prostřednictvím příběhů a podobenství mluvím o svém pohledu na život. I kdybych nechtěl, vplétám do příběhu své zážitky a zkušenosti, svou víru v to, že každý z nás má sílu rozhodnout o svém osudu.
Psaní je dialog. Jsem přesvědčený, že psaní je vlastně rozhovor – jak to nazval Stephen King – prokázaná telepatie. Ještě to doplním: je to navíc i cestování v čase. Právě teď se pročítáte mými myšlenkami, zmrazenými v momentu, kdy jsem je přeměnil na text. Já přemýšlím nad tím, co si budete myslet, až je budete číst za měsíc, za rok... Nejspíš si teď myslíte, že už začínám být dlouhý, a tak končím a jdu psát pro změnu něco smysluplného. :)
(text převzat s laskavým autorovým svolením z jeho stránek)
Zatím žádné komentáře