Narodila jsem se v roce 1967, konkrétně třináctého (října) v pátek ve třináct hodin. To už předznamenává mnohé, ne?

Něco jako "tvorba" mě zajímalo odjakživa - původně jsem zkoušela divadelní režii, jenže tam je člověk závislý na hodně dalších lidech.
Když jsem začala psát do novin (uchytila jsem se u novin, slovy Karla Čapka), zkusila jsem dát dohromady první povídku a poslat ji do Drakobijců. Byť to byl podle Michaela Bronce opsaný Sapkowski, porotci mě vyšvihli rovnou na třetí místo - Kapesník pro princeznu, Drakobijci V. V dalším roce další Drakobijci a Jiskřivé víno, bílý sníh, šesté místo. No a napřesrok Dům hrůzy jezdí po vesnických poutích (dodnes ho považuju za dobrý) a třetí až čtvrté místo.
Mezitím jsem zkoušela i jinde - povídka, kterou jsem původně napsala pro drakobijecký sborník Strak nakonec vyšla v Pevnosti pod názvem Zapomenout na Nehru. V Ikarovi se umístily (a v Ikarii vyšly) další dvě povídky: Dluhy Pana kocoura a Svět podle Rosenfeldera, letos vyjde Jiný živočišný druh.
Mezitím jsem byla v soutěži O nejlepší fantasy pasována na lady, povídka vyšla loni v Pevnosti pod názvem Špatné časy. Mimochodem, v edici Pevnost se chystá k vydání další novela s Jadwigou (hrdinkou povídek Kapesník pro princeznu a Špatné časy) Doba krkavců, další novelu mám rozepsanou.
Vyšla mi také scifi povídka ve sborníku Sorry vole, error - Přistání mimozemšťanů u Peček tak, jak ho zaznamenala devítiletá A.H.
No a potom první knížka ze série Mark Stone - Krvavé arény.

Píšu pořád dál, další dvě povídky čekají na vydání v antologiích. Když nepíšu beletriii, píšu do novin, něčím se živit musím. A kromě toho se starám o dvě příslušnice jiného živočišného druhu - své dvě dcera, které se právě dostaly do toho minového pole nazývaného pubertou.
Z naší scény si vážím velmi Františky Vrbenské, Jany Rečkové a Vlado Ríši.

• Kapesník pro princeznu (Drakobijci V)
• Jiskřivé víno, bílý sníh (Drakobijci VI)
• Dům hrůzy jezdí po vesnických poutích (Drakobijci VII)

Zatím žádné komentáře