K nově chystaným Drakobijcům + Miniconu-Knížkonu možno psát dotazy a komentáře sem...

Moc hezká obálka!!!

Kdy se objeví na pultech? Jinak obálka opravdu pěkná.. J.P.K. umí :)

Ještě pořád píšu dozadu komentář a nejsem ani v polovině.
Ale byl jsem si dneska radši zamluvit kapacity v tiskárně.
Vyjdou na křest 15. listopadu.
Prodávat se budou napřed tam a pak se dostanou i do normálních obchodů...

No, když jsme u toho prodeje, kolik zlatých (aspoň cca) si mám vytřepat z prasátka? :o)

Cena Drakobijců 10?
Pohnulo se se DPH z 5 na 9% a tahle knížka bude mít přes 500 stran.
Takže prozatím je na tomhle e-shopu cena 235 Kč, ale nevím, zda to ještě o 10 kč nezvýším.
Přeci jen potřebuji, aby se to pokud možno vrátilo...

Rozhdoně musím pochválit obálku, je vskutku nádherná. fakt se povedla a na sborník jako takový se moc těším. To jsem se chtěl zeptat, bude vyvěšený nějaký soupis všech soutěžících v pořadí podle toho, jak se umístili - tak jako tomu bylo v minulém ročníku na posledních stránkách sbírky a nebo si budu muset počkat, až vyjde sborník, abych do něj mohl nahlédnout - mě totiž zajímá, kolikátý od spodu jsem skončil...:D

Výsledky budou vzadu v knížce a někam sem to vyvěsíme po křtu...

Nemyslím, že by o 10 korun větší cena masově odrazovala. Hodně z nás bere platbu za strakovské knihy spíš jako určitou investici.

Já myslím, že to je v podstatě za hubičku,a už se na ně moc těším :o)

Chtěl jsem se zeptat, jestli ten fešák na obálce nemá být Ken Wood? Tak nějak mi to přišlo podobný?

10 korun je v současné době tak zanedbatelná částka (pokud není v peněžence úplně poslední, pak už nabírá jistý existenciální rozměr) a když se to vezme celkem - 500 stránek dobrého čtiva za TAKOVOU cenu prostě stojí! a kdo bude prskat, může se podívat na ceny obdobně tlustých svazků, které se patrně cení stránka = koruna ceny....díky strakám za porušení tohoto poměru :D

Jo, JPK tohle puvodne namaloval jako obalku na Kena Wooda od JWP. :)

No, mně připadá, že je na obálce sám JPK.
Kena Wooda jsem si vždycky trošku víc představoval jako Walkera-Procházku... :)))

podle mě je ta obálka hnusná, ale asi holt nejsem ten správný vzorek populace...

No mně se taky nepozdává, měl jsem radši ty nekomerční, ale nejradši mám skřitky nad vejcem.

Ta cena je úplně normální. Ani velká ani malá. Co se počtů stránek týče, tak ve skutečnosti je úplně jedno, kolik má kniha stránek...záleží na všem ostatním. Sophiina volba má 700 stran a stojí 200. Drsný spasitel od M.Žambocha má tuším něco pod 400, ale protože je to předražený jak prase, stojí to 350 (nebo to tolik aspoň stálo před rokem). Tenhle sborník si patrně pořídím z jednoho prostého důvodu - abych viděl, co mě porazilo :-)

A co ten Pavlovský bude, nebude? Asi ne co, no budu ho muset oželet, snad se najde jiný srandysta.

Tak JP bude nakonec až za rok.
Nějak se to nestihlo...

Tak jsem doufal ve spoustu čtenářských názorů na Drakobijce; případně i nějakou tu disputaci - a kde nic, tu nic...

Dočkej času - víš, jak je to tlusté?? :-D (...že se tak blbě ptám, co? ;-). Ale když se do toho nikomu nechce, začnu tedy já, i když jsem ještě ani zdaleka nedočetla. Zatím mám za sebou hostující povídky a zasekla jsem se v Posledním spoji. Za devatero horami se četla hezky, ale přece jen, byla jsem malinko zklamaná, ty v Po dračím ohni se mi zdály lepší, jak dějově, tak jazykově. A Přísahy mrtvým, ty jsem stáhla jedním dechem ve vlaku. Správně překvapivé. Takže... jo, vypadá to dobře :-))

To není fér, v neoluxoru ještě drakobijci k dostání nebyli :)

no.. ehm... neoluxor... tam na mě koukali jako no ufona, cože to vlastně chci...
Kdypak se tu objeví výseldky?

U nás taky ještě Drakobijce X nemají ... :(

No, letos jsem se s hodnocením i docela trefil - jedna ze tří pro mě nejlepších povídek skončila na čtvrtém místě. Sice ty vyšší místa opět nechápu, ale to už se mi stává rok co rok, tak co :-)
Tak doufám, že z toho autor vytvoří nějaký cyklus nebo román nebo tak. To by pak byla kvalitní líheň :-)

Omlouvám se, že jsem tak nedočkavý! Ve skutečnosti jsem asi horší než kdejaký mladý autor! :) Nějak do konce týdne se ty výsledky objeví na netu. Kde se objeví Drakobijci, to už záleží na distribuci. Ale upozorňuju, že to prodáváme přes stránky za stejnou cenu...

Já si musím na distribuci počkat.. k rodičům to posílat nechci a u přítele je zatím nevyzkoušené poštovní spojení - radši nebudu riskovat, že se to někde založí, když je to na tu složenku :)
Jinak přiznám, že stejně jako na povídky se každoročně těším i na ilustrace..

Dočtu někdy během zítřka, ale s ohledem na netrpělivého nakladatele zatím pochválím alespoň hostujícího J.Dobiáše - někde tu padlo, že jeho sborník je nejslabší knihou od Strak. Mně se jeho práce líbí, čtu je rád i vícekrát a většinu z nich si zapamatuji. S jeho letošní povídkou jsem pobíhal po bytě a předčítal ji celé rodině. Je tam plno jemných narážek, navíc vtip není jednostraně vázán na jednu postavu (či rasu) a dokola dotáčen do absurdna, jak so občas u podobného typu psaní stává. Snad by si povídka zasloužila větší rozsah (konec mi přišel trochu předčasný) a jediná vada na kráse - musel opravdu dráček dopadnout takhle, pane spisovateli?!

Pan spisovatel vůbec není na netu, takže naneštěstí neodpoví. "Po dračím ohni" je určitě velmi dobrá sbírka povídek (mým viděním:) ), jen špatně prodejná. Těžko říct, nakolik kvůli obálce a nakolik, pač hodně čtenářů povídkové sborníky míjí.
Tahle povídka vlastně byla původně nabídnuta jako jedna ze třech do Dračího sborníku a já ji takhle použil (se souhlasem autora).
V názorech se shodneme. Konec mi přišel maličko uťatý a draka mi bylo líto, ale jinak je to úžasný ohňostroj nápadů! :)

Zatím jsem to jen proletěl, do čeho se snadno začtu, takže:
- Přísahy mrtvým dobré, tradičně se mi líbí ta atmosféra a styl podání, Stín Černého hvozdu jsem si poznamenal ke koupi,
- Chlapec a lovec měla dost pomalý setup, než došlo k dějotvorné scéně, jinak se to četlo dobře,
- U Když se štěstí nedívá jsem se několikrát zasmál, pobavilo, dobrá charakterizace, celkově pro mě jedna z nejzajímavějších,
- Nezvěstné jsem musel rozečíst několikrát, první tři strany mi připadaly nicneříkající, příliš pozadí na úkor popředí, pak už se to rozjelo zajímavě a byl jsem rád za ty střípky netradičně tradiční mytologie,
- Je jen jedna spravedlnost měla hodně zajímavé prostředí i postavu, to Japonsko minule mi nesedlo.
Zbytek třeba někdy později, teď není čas.

Tak dál :-) Zatím jsem skolila jen další dvě, protože jsem si knížku nechala v Brně, chytračka ;-) So...

Poslední spoj: Dost dlouho jsem na něm uvázla, ten rozjezd mě nějak neoslovil, přišel mi trochu ukecaný, jako by se to, o čem to doopravdy je, ztrácelo v záplavě dlouhých souvětí a já taky. Ale od poloviny dál už jsem si vtípky a jazykové hříčky, kterých byla povídka plná, začala užívat, i ten děj se rozjel. Nápad tvorby skřetích jmen je za deset bodů :-D

Zpívá múzám mě docela mile překvapila. Elfům zrovna nehovím, ale z nějakého důvodu se mnou zrovna tohle zpracování docela zamávalo a až tak mi tam nevadili. Možná jsem taky... jak to tam bylo? ... mladistvá idealistka (nemám u sebe knížku, tak nevím přesné označení, ale něco na ten způsob tam zaznělo), takže jsem některé logické kopance v zápalu boje úplně klidně přehlédla, nevadily mi natolik, abych si jich sama všimla. I když jsou tam nějaká kostrbatá místa, atmosféra, kterou autor vytvořil, mi pomohla docela snadno se přes ně přenést a, což už se mi dlouho nestalo, ponořila jsem se do příběhu a četla jedním dechem. Sloh se vypilovat dá, s tvorbou atmosféry a stavbou příběhu je to podle mě větší fuška, takže trénink, trénink a už se těším na další pokusy ;-) Jinak, Sapkowského jsem nečetla, takže o podobnosti s ním nemůžu diskutovat.

Takže... jo, pořád to vypadá dobře ;-)

U "Posledního spoje" mám opačný pocit - líbil se mi víc začátek. Kolikrát jsem jel lokálkou v noci skoro sám a potkat tam dva skřety, i takové stavy by se našly. Potom mi ale vadilo, že skřeti přestávají být skřety. Stejně tak by se mohli chovat lidé nebo třeba elfové. Opřílišné velkorysosti náhody psal Michael v mumlání a nelze s tím nesouhlasit.
"Zpívám můzám" je líbivé dílko na snesitelné hranici patosu (opatrně, nesmí se jím plýtvat!). Líbil se mi nastíněný svět, mám slabost pro tolkienoidní sny, navíc Vojtěch K. příběh zajímavě dávkuje. Výtky oprávněně zazněly, ale určitě si rád přečtu jeho další tvorbu

Já radši budu jen chválit. Přece jen to ode mě, jakožto účastníka, může vypadat jako závist, kdybych snad kritizoval :-).
Za devatero hor je výborná. Nejdřív jsem si říkal "Á výsměch pohádkovým klišé, to už tu párkrát bylo", ale hned na začátku jsem přistoupil na autorovu hru a bezvadně jsem se bavil. Nemluvě o tom, že má výborné obrázky (mimochodem, proč hodnotit jen texty a obálku?).
Zpívá múzám mi přišla velice čtivá i přes svůj poetický nádech a moji zarytou "prozaičnost". Sice jsem si všiml některých těch naprosto nelogických věcí, ale nějak mi ani moc nevadily. Já bych ji hodnotil jako nejlepší tak do osmého místa (doufám, že to autora potěší a bude o to víc psát :-)).
Navzdory kritice v "Mumlání" se mi Když se štěstí nedívá velice líbila. Vlastně ani nevím proč. Třeba taky nemám rád blondýny a ani to o sobě nevím.
Výra je bezvadná. Uznávám, že nemá nádech geniality, který měl minule Pridegri, ale je výborná. Ostré skoky mezi realitami, nebo tápání hlavního hrdiny ničemu nevadili a já se nadšeně začetl.
Noc nekromantů považuji za jednu z nejlepších povídek celého sborníku, jestli ne nejlepší. Prvních pár stránek mě navnadilo a to i přesto, že jakožto student historie se specializací na 19. a 20. století začínám být na toto období alergický :-). Má to nápad, švih... ...vlastně všechno.
A jako poslední bych zmínil Uchvatitele dechu, kteří se u mě perou s "Nekromanty" o prvenství. Asi u mě "šťastný konec, který není triviální" boduje stejně jako u Michaela.
A ještě se přiznám, že je ve sborníku jedna povídka, kterou jsem nedokázal dočíst do konce, ačkoli jsem se k pokusu o to přemluvil hned třikrát. Ale to je asi prokletí i požehnání Drakobijců. Snad každý si najde věci, které se mu budou líbit, ale i naopak.

Gaud: a kterou jsi nedokázal přečíst do konce? :-) Jen by mě to zajímalo, protože já jich našel několik (ostatně jako každý rok) - i když letos o něco méně než loni... ale třeba si vzpomínám, že drakobijce do třetího pokračování mám přelouskané komplet celé.

Musím říct, že stále víc uvažuju, zda do sborníku ta hodnocení dále psát. Doba už se změnila, řady kritiků i psavců fantastiky za těch 10 let nesmírně zhoustly a možná bych už tuhle roli nemusel amatérsky suplovat, když jsem navíc nakladatel, který si tím pak občas naštve autory.
Hlavně si ale připadám stále víc jako nerudnej kárající starej dědek.
To vzadu v Drakobijcích je spíš takový pokus o dialog a občas mám obavu, že lidi moje názory přebírají zbytečně moc.

Co myslíte, neměl bych už po těch 10ti letech ty doslovy uzavřít?
(Ani nepočítám, kolik je s nimi práce...)

Já se také přidám, alespoň s tím, co jsem zatím zvládla přečíst....
V Posledním spoji se mi moc líbil nápad železnice jako spoje mezi dvěma světy (trochu mi to připomnělo Druhou protisměrnou Filipa Gotfrida), okamžitě jsem se zaradovala, že hned na začátku dostanu porci městské fantasy, ale opak byl pravdou. Právě z toho pro mě pramení trocha zklamání, že autor nevěnoval tak zajímavému motivu trochu víc místa... Nicméně souhlasím s tím, co už tu padlo: zejména začátek zahlcuje takovou spoustou slov, že mají potenciál čtenáře utopit:) Jinak povídku hodnotím celkem kladně, když se člověku konečně podaří začíst, je to příjemná oddechovka.
Ze Zpívá múzám mám docela rozporuplné pocity. Z jedné strany má atmosféru (zejména "hudební" části, ale i vkusná erotická scéna) a dokáže člověka strhnout. Na druhou stranu mi to chvílemi připomínalo Eragona(z něhož dodnes nespím hrůzou)a chvílemi jsem si i říkala, že jsem podobnou scénu už několikrát četla někde jinde! Ale pokud to mám shrnout do jedné ucelené myšlenky, myslím si, že se v tom skutečně skrývá autorský potenciál. Já jsem v patnácti páchala mnohem větší plagiáty na Tolkiena (a jiné...), zatímco Vojtovi musím přiznat, že do příběhu dal i hodně svého.
Přiznám se, že historie ani historické fantasy nejsou moje parketa. Podle toho jsem také přistupovala ke Střepům legií. Začátek mě docela chytil, ale přiznám se, že posléze jsem se začala ztrácet v jednotlivých historismech (mnohem víc by mi vyhovovalo, kdyby štít byl štít a oštěp prostě jen oštěp; zase ovšem chápu, že na oblafnutí trochu vzdělanějšího čtenáře by to možná nestačilo). Poenta je trochu moc rychlá a nedořešená; nějak mi nedochází, co z podobné situace stopař vlastně měl... Ale abych pořád jen neremcala: na to, že rozhodně nejsem cílovým čtenářem, mne to bavilo, navíc jsem to přečetla na jeden zátah, což se o předchozích dvou říct nedá...
Povídka Pomozte si sami, my jsme mrtví mě rozhodně zaujala. Komorní drama obyčejného člověka, který je nakonec donucen vsadit vše na jediný hod kostek a obehrát tak samotnou Smrt. Možná na konci chybí poenta, to, že všechno dobře skončí, je trochu moc předvídatelné, ale jako průzor do nitra člověka, jehož naděje spočívá ve známém "všechno nebo nic", to rozhodně funguje. Alespoň u mne.
Na zbytek se teprve chystám. Už teď vím, že to na mém pomyslném žebříčku trojku a čtyřku Drakobijců nepřekoná, ale devítku rozhodně ano!

2Michael: Já myslím, že by byla škoda o ty Tvé komentáře přijít. Je pravda, že pro někoho může být snadné přijmout Tvoje názory za své (zejména pokud mumlání čte před povídkami jako já:)), ale to už je problém z jiného soudku. Pokud chci psát jakékoli komentáře k čemukoli, neměl by pro mě být problém zamyslet se nad danou problematikou a ne ji prostě obšlehnout z doslovu:)
Navíc: ukaž mi na autora, který je pro Tvé názory naštvaný!:)
Druhá otázka je, zda to psaní ještě baví Tebe...

Já bych ty doslovy taky rozhodně nerušila. Maximálně bych se přikláněla k tomu, abys, pokud už fakt vší silou nechceš být "nerudný dědek" (a řekla bych, že nikdo z nás tě tak nebere ;-), předal žezlo nějakému jinému porotci, ale nepsat je tam vůbec by podle mě byla velká škoda.

Já si myslím - a budu opět za buřiče - že u některých drakobijců byly komentáře zdaleka tím nejlepším v celé knize. Pro mě jako autora mají nedocenitelnou hodnotu literárního rozboru - třeba už jenom tím, že vím, co "můj" vydavatel má rád a čemu se ve svých pracích vyhnout.
Třeba "Přísahy mrtvým" vznikly kromě jiného (ony vznikly docela samy o sobě, prostě tím, že vyprávěly příběh hrdiny, kterého jsem měl vymyšleného, ale to je prostě dlouhá historie) na základě toho, že jsem si přečetl komentáře z devítky a napsal to tak, abych vyhověl "mrmlání"... Respektive abych to nepsal tak, co mrmlání nemá rádo. A výsledek? To už posoudí čtenáři - mě posoudil vydavatel a já jsem spokojený :-)

Takže resumé - NERUŠIT! Já jsem extremista, já bych třeba strašně rád viděl jenom z mrmlání vytvořenou celou knihu!

To Roggy: Promiň, ale tohle se mi sem vážně psát nechce.
To Michael: Podle mě by to byla škoda. Tentokrát jsem se překonal a v mumlání jsem si nejdřív přečetl jen hodnocení na sebe, ale takřka po každé povídce jsem zalistoval na konec, abych zjistil, že máme velmi často diametrálně odlišné názory na to či ono. Ale to k tomu snad patří. Přece jen mám pocit, že mumlání je tak nějak promluva k autorům, ve které se jim snažíš aspoň trochu poradit, co nefunguje, či naopak co je v tom či onom silná zbraň. Já osobně jsem za ně docela vděčnej.

Střepy legií - skloňovaný Teutoburský les. Celkem dobře napsané, historismy nepovažuji za příliš odborné (termín pilum nebo gladius podle mne tolik neznámý není) a do povídky patří. Michael má asi pravdu o nevýraznosti osobností legionářů, na druhou stranu, římské vojsko ve srovnání s jinými své doby si zakládalo na jakési mravenčí jednolitosti, zastiňující individuálnost a pokud by to Petr J. takhle zamýšlel, bylo by to v pořádku. Co mi vadilo, je proměna čaroděje. Z vychytralého stopaře se stane - dle mého názoru - idiot. Vybreptá své oběti klíč k nezranitelnosti jak v nějaké parodii a nechá se zapíchnut jako čuník. Navíc je podle mne nesmyslná nějaká čistota krve - kdo je "krevně" Říman? Potomek italických Latinů? Etrusků ještě třeba taky? Féničan a Řek, kterých byla Itálie plná ještě před založením Říma? A potom Kelt, který staletí sídlil v údolí Pádu, už ne? A co potomci přistěhovalců z celého Středomoří? A stejně to platí i pro "germánskost" rytířů. Tahle druhá půle podle mne povídku dost sráží, první se mi líbila víc. Pokračování v "historickém" stylu bych si ale od Petra J. rád přečetl.

Oki, komentářů přibývá, takže takhle:
Zajímavé, zatím pořád těsně vedou ohlasy, které tvrdí, že osobnosti legionářů jsou výrazné dostatečně. Možná jsou na krátký rozsah příliš komplexní a na jedno čtení uniformita udělá své. Stereotypní a jednoduché postavy by skrz ni zřejmě zářily víc.
Za historismy si stojím, až na zbytečné zmínky o contuberniu. Scutum se objevilo dvakrát, z toho jednou v (a jednou kvůli) přímé řeči. Pilum je natolik specifická zbraň, že jsem oštěp používal spíš v nejvyšší nouzi. Mohlo být hůř, mohla se objevit slova jako caliga, udones, galea, lorica hamata...
Zlom ke konci je záležitostí jedné části mého vkusu. Už jsem slyšel, že kdyby se tam místo rytířů vynořily nějaké úchylné nestvůry, bylo by to uvěřitelnější. Asi jsem na to málo šílený. Nebo moc.
Čaroděj idiot samozřejmě je. Který příčetný člověk (nebo tak někdo) by lezl skoro až do bitvy, jen aby si mohl vytáhnout pár poraženců, postavit je proti jiným a dívat se na ten boj se svými kumpány? To jsou prostě kratochvíle, když máte moc. A pak taky samozřejmě zpychnete a myslíte si, že jste neporazitelní.
A motivace? Stejně nepříčetná. Legionář proti rytíři. Samuraj proti dragounovi. Vader proti Conanovi. To jsou věčné otázky těch bláznů kolem historie, zbraní a bojových umění.
Přestože 18. legie verbovala v okolí města s názvem Veneto – Benátky, Titus Valetiacus vyrůstal o kus dál než v Cisalpině (odkazy na divočinu). I v našem běžném světě má každá osoba, každá myšlenka, každý národ jistou... ale to je jedno. Zkrátka, dají se stvořit amulety mířené proti jednotlivým skupinám bytostí a osob, zmínka o krvi je zjednodušením. Důležitá jsou samozřejmě i slova, názvy, vyobrazení a spousta dalších věcí.
Jinak samozřejmě díky za všechny připomínky, beru je na vědomí.
Historii ani srandy teď přinejmenším pár let nikam nechystám, na řadě jsou jiné soudky a barely.

Mě se na Střepech legií líbil moc začátek, zlom a druhá půlka mě poněkud zklamaly a přišly mi až moc vytrhnuté ze stylu povídky a podle mě zrovna tahle dvojakost je věc, kvůli které se nedostala výš (alespoň u mě to tak bylo).
Historismy jsou oukej, naopak je moc příjemné číst historickou fantasy, která ví, o čem mluví :-) Navíc nejsou takové, že by člověk netušil, co to slovo znamená a z kontextu si k nástroji dodá i jeho název.

Něco takového jsem se pokoušel říct, Roggy.

Legenda o veliké zimě na mne z celého sborníku zapůsobila možná nejvíc. Je to jemná práce, poetika textu je lehká a nenucená a vyvolá na duši takový krásně smutný pocit. Z děje prosvítá pravěká předindoevropská mytologie, pro mne je to téma bližší než třeba styl městské fantasy či hororu (třeba ho vlna módy zase jednou vynese nahoru). Nedořečenost toho, kdo je onen stařec, jako vadu v povídce daného rozsahu nevnímám, spíš bych mne povzbuzuje k přečtení dalšího příběhu. Hezky melancholický byl vraní milostný příběh a líbilo se mi, že tam Oldřich S. necpal proměnu zraněné vrány do člověka a následnou mzdu pro ochránce v podobě sexu (bývá to skoro norma), případně krvavou vendetu na závěr či podpobná jiná klišé.

Ahoj!
Chtěl jsem poděkovat všem z Vás, kdo jste Poslední spoj přečetli až do konce a neodradil Vás natolik, že kdybych ještě někdy náááhodou v Drakobijcích vyšel, rovnou povídku ode mě přeskočíte. ;)
Zároveň jsem chtěl trochu zareagovat na názory některých z Vás, ale kdyžtak to nečtěte, jestli to pro Vás není zajímavé. :)

2 Kaeri: S dlouhými souvětími je to těžké. Jedněm se líbí, druhým ne. Lidi z mého bezprostředního okolí, kteří vždycky čtou moje věci z první ruky, se v tom docela vyžívají. Nicméně tenhle názor se objevil víckrát, takže s tím do příště určitě něco udělám. :)

2: Zdeněk: Jsem rád, že Ti lokálka sedla. :) Že skřeti přestávají být skřety? No jo, když se vedle někoho vyvíjíš tolik století, těžko se od toho můžeš oprostit, zvlášť, když jezdíš každý den vlakem mezi dvěma světy. Jak by se podle Tebe měli skřeti chovat? Zajímá mě to, ať se poučím do budoucna. Náhoda... Co dodat, příště zas takovou roli hrát nebude. :)

2 Nathaniell: Omlouvám se, že se porce městské fantasy nekonala. :( Ale tohle byla první věc, kterou jsem napsal a připadala mi jako poslatelná. Doufám, že autorsky nezamrznu, a jestli se ještě někdy probojuju do nějakého sborníku, třeba Ti udělám radost. ;)

Jinak díky Vám všem za komentář, kde jinde by se měl člověk použit ze svých nezdarů? :)

JJ

Není až tak důležité, jak si skřety představuju já jako čtenář. Představu musí mít autor a tu se snažit čtenáři nakreslit. Pokud Tvým cílem bylo črtnout skřety podobné lidem (protože se, jak říkáš, dlouho vyvíjeli blízko nich), dosáhl jsi svého a z hlediska stylistiky je to v pořádku.
Podívej se třeba na nedávno vyšlé Húrinovi děti či Silmarillion a pasáž, kdy je Túrin v Mímově skrýši - Mím, Beleg i Túrinovi psanci jsou tam tím, čím je autor chtěl mít. Že Mím je trpaslík zlodějíček, Túrin rozpolcený člověk a Beleg vznešený elf poznáš po několika řádcích, aniž by to autor musel říkat.

Zdeněk: Děkuji! Jsem rád, že se zima líbila. Jistě, Benedikt má svoji minulost, je celkem nastíněna ve vydané povídce. Když se zadaří, jednou třeba můj projekt Legend vyjde knižně.

Nezbývá mi než souhlasit, Legendu o veliké zimě považuji za nejlepší tak do pátého místa (dál jsem zatím nedočetla). Budu neuvěřitelně nekritická a řeknu, že jsem naprosto nadšená! Konečně něco, co mi beze zbytku padlo do noty... Nepovažuji se za příliš poetickou duši, především, pokud poetika nastupuje na úkor příběhu. Ale jakmile autor dokáže poutavý příběh podat způsobem, že i dva dny po přečtení o něm přemýšlím a stále pociťuji stejně smutné vytržení, tak mi nezbývá něž říct: už se těším na další takové!
Jenom menší rýpnutí: Jakže se ta povídka vlastně jmenuje? Legenda o velké, nebo o veliké zimě? V knize se vyskytují obě varianty...

Ještě zmíním Daleko na východě. Dalo mi trochu práce orientovat se ve jménech, která se tak naráz vyrojila, ale začetla jsem se, respektive jsem zapoměla jít do školy. Když jsem konečně dorazila na zastávku, zbývaly mi ještě asi čtyři strany, tak jsem knihu vytáhla a skončilo to tím, že jsem sice poměrně spokojeně dočetla, ovšem v naprosto jiném autobuse a jiné části města, než do jaké jsem mířila. Ale proč to sem píšu: (když ne proto, abych vypadala jako úplný pitomec)ačkoli bych měla nějaké výhrady, zejména proti závěru (čekala jsem na taileny nějakou lest za strany hl. hrdinů - to, že rozthali nepřátele a pak se rozplynuli a hrdinové přežili jejich řádění do jednoho, mi nepřijde moc pravděpodobné), tak autor může to, že jsem přijela na přednášku pozdě, považovat za kladné čtenářské hodnocení!

Jsem hrozně rád, že tolik lidí vychvaluje Legendu o velké zimě, protože právě tuhle povídku jsem jako jedinou z celého almanachu nedokázal dočíst. A to jsem se třikrát přemluvil, že přece musím přečíst Drakobijce se vším všudy. Stejně jsem to nedokázal. Mně prostě nesedla ani za mák :-).
Čímž jsem odpověděl Roggymu na to, co jsem původně prozradit nechtěl. Takže:

To Roggy: A který jsi nedokázal dočíst ty?

Gaud: já jsem rebel a spousta lidí mě za to možná nemá rádo, takže to na sebe klidně prozradím - a abych nebyl jenom rebel, zkusím napsat i proč:
Poslední spoj jsem dočítal s obtížemi - příliš zdlouhavé a nesedl mi moc styl..
Když jsem prolétl legendu o zimě v knize, vůbec nic mi neříkala. To znamená, že přip porotcujícím čtení mě nezaujala téměř vůbec, protože fakt nevím o čem to je. Když to teď projíždím, přijde mi to hodně zdlouhavé a divné. Ta druhá autorova povídka (co se neumístila) se mi líbila více.
Výra mi moc nesedla (ale to ani loňské první místo) - opět nevím čím to je. Prostě mám si rád jiný styl.
Noc Nekramntů byla moc prima :-) Jak lokalizace, tak příběh, tak znalost pozadí... prostě z publikovaných prací se mi líbila nejvíce.
Santa Leona je jednou z těch, které si pamatuju naprosto přesně, že ani po několikátém začtení jsem prostě nedokázal proniknout skrz. Nelíbil se mi jazyk, ani příběh, ani prostředí, ani atmosféra, ani to, jak to autorka zaslala do soutěže (včetně obrázků - ty mi možná přišly nejlepší z celé její složky).
Jednu spravedlnost jsem dočítal s velkými obtížemi. Přišel mi divný slovosled a neučesanost textu, nezaujal mě příliš příběh.
Ty ostatní povyžuji tak odpovídající místu, které dostaly s tím, že některé povídky, jež se neumístily, se mi líbily třeba i víc. Ale to už setřel čas.

A hostující povídku Jana Dobiše jsem ještě nestihl přelouskat, ale pochvaly na ní mě k tomu nejspíše co nevidět přesvědčí :-)

No, máš opravdu zajímavý vkus :-). Ale mně se Noc nekromantů taky líbila. A co se povídky Jana Dobiáše týče, je výborná.
Jen jsem tak automaticky čekal, že mezi těmi, které jsi nedočetl, bude i ta moje. Vlastně proto jsem se tě na to ptal. A ejhle, ono nic. Fajn :-).

To skoro vypadá jako úzký profil, Roggy.

Tak Dobiáše mám za sebou a líbí :-)

Zdeněk - jsem jednoduchý čtenář. Jednoduchý, ale možná místy trochu náročný :-) A nerad čtu něco, co mi nesedne (pokud nemusím). A taky to řeknu rovnou, že se mi něco nelíbí (a když mě někde poprosí, tak mu řeknu i proč a co si myslím, že není dobře).

Však víte, co se říká - co člověk, to jiný vkus :-)

Nathaniell : No, já ji mám jako VELKOU, ale tady se z ní stala VELIKÁ. To by mi tak nevadilo, jako to, že v doslovu jsem rázem Jindřich a ani nevím, jak jsem k tomu přišel. Jsem tak málem rozdvojená duše.

Za oboje můžu samozřejmě já jakožto redaktor a nakladatel.
Řekl bych, že Velká/veliká zima se nějak špatně zapsala při samotném zanášení prací do počítače a pak už se to s ní vleklo. Chvíli jsem se ji pak snažil sjědnocovat, ale bohužel špatným směrem. O tom problému jsem věděl, ale nějak už neměl sílu ho dotáhnout...
Za překřtění se omlouvám, zřejmě vzniklo tím, že Jindřich Rohlík je jen o jednu pozici výš. A jména "Jindřich" a "Oldřich" nejsou sice stejná, ale druhou půlí se zcela podobají. Bylo tam na mě moc nováčků, abych všechna jména najednou zvládal.
A asi jsem na ně trochu disgrafik. Kdysi jsem překřtil Roggyho z Míly na Miroslava a vytvořil sestry Lukačevičovy... :)

M.B.: Však já si z toho nic nedělám. Jo a můj favorit z celého sborníku je Blanka Jirušková a její Uchvatitelé dechu.

Povídka Výra mne na během čtení dvakrát nenadchávala. Přišla mi taková "nasládle holčičí", navíc to vypadalo na téma "pozemšťan spadne do fantasy světa, potká jeho vládkyni, tu sbalí a svět podmaní (ve starší SF/fantasy zpravidla naprosto odporným způsobem - zaváděním střelného prachu a jiných vymožeností). Můj názor obrátila o 180ˇ pointa - svět je právě takový, protože někým takovým byl stvořen. Zajímavá myšlenka je odkázání soukromého světa někomu dalšímu, zasahování do jeho dějin prostřednictvím vkladu vlastní osoby atd. atd., s čímž se samozřejmě objeví spousta otazníků, které útvar povídky nedokáže a ani nemá dokázat všechny vysvětlit. Loňská povídka se mi asi líbila víc, ale Ludmila M. určitě umí psát a mně osobně vyhovují témata, ve kterých hledá inspiraci.

Poslední spoj: pro ty, kdo by chtěli otrávit skřetí královnu, nebo jinak propašovat sůl celní kontrolou: v jedné jízdě provézt hrst peciček hydroxidu sodného, při další jízdě kyselinu chlorovodíkovou ve flaštičce, dále obé smísit (použijte ochraný štít nebo něco, ta reakce je docela divoká), vysušit do sucha a můžete vesele trávit; jinak motivem a atmosférou lokálky spojující dva světy jsem byla dost nadšená.

Jaj, tady nikdo nediskutuje?

Ze Střepů legií mám trochu rozporuplný pocit. Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla, pak tam byla zajímavá a nápaditá část v tom chrámu, ale konec mi k tomu celku nějak neseděl, přišel mi zbytečně uspěchaný a jak už zaznělo, s chováním čaroděje jsem taky měla problém. Na druhou stranu charaktery vojáků se mi zdají na tak malém prostoru docela dobře vykreslené, nijak zvlášť jsem si je mezi sebou nepletla a celkově mi tahle povídka P.J. sedla víc než ta loňská.

Pomozte si sami, my jsme mrtví má v začátku hezkou atmosféru a takový sympatický humor ("Proč mají nové šaty?" "To bude tím, že jdeme s dobou"). Zdá se mi ale, že obojí se během povídky někam vytratí a ta má pak trochu jiný tón. To jsou ale spíš moje pocity, nevím, jestli bych je měla o co opřít. SPOILER! Možná bych nechala Votu házet jen třikrát, zbylo by tam aspoň trochu napětí, jestli nakonec vyhraje, takhle mi bylo víceméně jasné, že nakonec vyhrát musí (pravda, mohl by prohrát celou vesnici a odtáhnout s dlouhým nosem, ale to by asi většinu čtenářů akorát naštvalo ;-). A nakonec souhlasím s Michaelem, že ten název je fakt dobrý :-)

Legenda o veliké/velké zimě mi moc nesedla, ale spíš stylem. Hodně dobrý je začátek, jak je všechno spletené hezky dohromady, všechno se vším souvisí. To se mi líbilo a docela jsem to obdivovala. Semtam na mě té poezie ale bylo až moc, narazila jsem tam na jedno místo, kde jsem si říkala, jestli opravdu každé slovo musí mít nějaký přívlastek. Závěr mi ani tak moralizující nepřišel, dost možná by to mohl říct ten poustevník sám za sebe. Nijak mi to tam nevadilo.

Chlapec a lovec byl takový dobře nakopnutý, líbilo se mi vznikající přátelství mezi Gadem a Edem, ale moc jsem na konci nepochopila jednání ani jednoho z nich. Gad by asi potřeboval trochu víc zmotivovat a SPOILER! scéna s Edem v sirotčinci, kdy se z něj najednou stane hodný strýček, mi k tomu zbytku vůbec nesedla. Prostě bych to do toho chlapa neřekla.

Teda, doufám, že moc nereju :-) Musím na druhou stranu říct, že jsem zatím v pohodě a s chutí přečetla všechny povídky (chybí mi už jen čtyři první) a docela dobře se při nich během přednášek i jinde bavila. Tak to kdyžtak berte jen jako takové drobné šmouhy na pro mě jinak dobré práci ;-)

Rýpání rozhodně nevadí, naopak jsem rád, že vím, co nesedí. A taky jsem do svéh slovníku zařadil nové slovo - SPOILER :-)

Gaud: Tak to jsem ráda. Vždycky když takhle někoho kritizuju, tak mi svítí červené světýlko, že na své psavé úrovni nemám moc co kecat, ale jako čtenářce mi to zase nedá ;-)Spoiler jsem tam dala schválně, abych někomu nezkazila překvapení :-) Tak pokud rýpání nevadí, tak snad zítra dodám další várku ;-)

Kaeri: Je dobře, když čtenáři mírně ryjí, dožadují se vysvětlení atd. A je fajn, když mají nějaký názor! :)
Teď ještě, aby tahle kniha víc pronikla i k normálnímu čtenářstvu.

Začínám vážně uvažovat nad nějakou velkou reformou Drakobijců!

K Chlapec a lovec: Mně osobně to moc nezaujalo. Právě ta poslední část to podle mě shodila o pár schodů níž. Nechci být zase přehnaně kritická: ale třeba scéna, kdy se hlavní hrdina ukrývá v zavazadlovém prostoru a nikdo ho tam neobjeví, ačkoli se platící zákaznice dožaduje uložení kufru právě na toto místo, mi příde až příliš nerealistická. Scéna v sirotčinci v tomto duchu už jenom pokračuje.
Doufám, že to autor ode mne nevezme zle, spíš jako přátelské rýpnutí:)

Michal: Reforma? Pokud stojíš o čtenářský názor, já bych uvažovala o změně názvu a podnázvu sborníku. Přijdou mi obsahově trochu mimo mísu, chtělo by to něco trochu přitažlivějšího:)

Nekolik obecnych pripominek, co mne tak pri cteni mane napadlo:

1) Komentare nechat.
Ackoliv mi Michal Bronec na drevarnach nesedl, musim rict, ze jeho komentare jsou TO PRVNI co v Drakobijcich ctu. A bohuzel/bohudik, bych je obvykle radil mezi prvni trojku sborniku, ne-li uplne na spici. Maji spad, vtip, nadhled a tlucou autory-hrebiky na hlavicku :) Urcite nechat.

2) Prestal bych vydavat mladistve autory.
To nutne neznamena zavest vekovy limit, protoze nekdo se stava dospelym v sestnacti a nekdo v sestadvaceti (vyjimky, co nedospeji nikdy, ponechme stranou ;), ale z nekterych povidek primo strika to, ze clovek, ktery je napsal, nema zadne zivotni zkusenosti, nema nic, co by do povidky mohl dat. Nic krome pudu psat a "VELKYCH ZIVOTNICH IDEJI", ktere bohuzel nikdo nechape.
Tim se pruzne dostavam k dalsimu bodu, jak se mohou tato naivni stvoreni umistit:

3) Recenzenti a urcovatele poradi
Vychazim z predpokladu, ze je to soutez literarni. Cast jmen je OK, ale proboha co tam delaji sermiri a fantazaci (at uz to je co chce)? Rozhoduje o kvalite dila realisticnost popisu souboje? Proc tam neni taky nejaky kuchar? Konak ? Svobodny zednar? Uchylak z Bohnic? Taky by meli k mnoha povidkam co rici! Chapu, ze objektivity nelze dosahnout, nicmene lze se ji alepson priblizit :)

Ze sborniku jsem si zapamatoval dve povidky (krome mumlani):

Prvni vyzvanou "Za devatero hor" - po par vetach jsem se zacal hrozne bat, ze to bude takovy ten tradicni pokus o "vtipnou" povidku, kde se ani jednou nezasmeju, a v pulce prestanu cist, protoze tu snusku klise a trapnosti uz nepujde ustat. Nestalo se tak a krome toho, ze je to takove mile domacke poctenicko, jsem se opravdu misty smal. Jen ten konec. Slo z toho vytezit vic, mnohem vic. I tak potesilo.

Ctvrta povidka celkoveho poradi "Noc nekromantu". Slape to skoro celou dobu. (neni to detektivka od Agaty, abych vycital nahodne narazeni na stopu "zlocinu"). Nadhera. Alternativni prostredi, na ktera zacinam mit pomalu alergii, v kratke povidce funguje docela dobre. Pro mne cislo jedna.

Zbytek je proste tu lepsi, tu horsi balast. Nicmene penez nelituji. Drzim palce do dalsich rocniku Drakobijcu.

Tak a máme tu další drakobijce. Sice ještě nemám, ale zítra koupím. Minulé vydání jsem přečetl celé a moc se mi líbilo a tak jsem chtěl panu Broncovi poděkovat za úsilí věnované této soutěži, určitě to není lehké oběvovat nové tváře fantastiky a proto mu patří moje díky...

Sven: On na to Michal nejspíš odpoví, ale mně to taky nedá. Co se týče bodu 2), tak pokud člověk vydává povídky z literární soutěže, moc si nemůže vybírat, co mu nakonec padne na ta přední místa. Jediné, jak se to dá regulovat, je včas utnout, co už k vydání prostě není. A pokud tam redaktor nějakou povídku chce, prostě musí vzít i všecky nad tím. S tím se nic nenadělá - leda by se úplně změnil princip sborníku, a už by to nebylo o soutěži. Souhlasím, že občas tam padne taková ptákovina, že se člověk nestačí divit, ale co naděláš? Ono v tom systému hodnocení, který je, vážně stačí, aby jeden porotce dal povídku na první místo a další jí přidělili třeba jen 5. - 6., a má šanci. A druhý problém, protože jsou to povídky soutěžní, víceméně se redakčně neupravuje stylistika, i když by to kolikrát chtělo. Prostě musí být vidět, co se umístilo - a v jakém stavu to přišlo. Nanejvýš zlikvidují radaktor a korektorky pravopisné hrůzy. Koneckonců, žádný učenec z nebe nespadl, a kolikrát tam člověk vidí pokrok ve vypisování se rok po roce. Chápu, že komerčně to sborníku asi škodí.
K 3) Ono to asi není taková sranda sehnat oběť, která dobrovolně a zadarmo obětuje čtrnáct dní času, přečte deset centimetrů tlustý balík povídek a ještě se je pokusí zodpovědně hodnotit. Většina z nás, kteří to čteme, neporotcujeme první ročník, ale už bůhvíkolikátý (já jsem teď měla tuším asi osmý). Prakticky všichni, co s tím máme něco společného, sami píšeme, buď povídky nebo články. Pokud by někdo vytrvale hodnotil jen totální úlety, asi by i přes nedostatek nadřečených obětí dlouho neporotil. "Fantazáci" a "šermíři" můžou mít slušně načteno, alespoň co se žánru týče. A koneckonců, co tam o nás má Michal napsat? Já bych si to vymýšlet nechtěla.
Jinak naprosto souhlasím s Tvým hodnocením "Noci nekromantů", byla můj favorit a první místo, podle mě nejlepší povídka ze sborníku (a soutěže). Super dobová atmosféra, vypsaný styl. (A s Michalem souhlasím, že krok vedle byl ten název, když jsem to po sérii předcházejících hrůz dostala do ruky, první, co mě napadlo, bylo "ajajaj, zase jedna taková o hnijících zombících a lidských obětech, to se mám na co těšit". A ono ne.)
Jana (porotce, tolkienistka, pisálek a archivářka na mateřské :-))

Já se také přidám - o povídce i rozhoduje, jak kvalitně je popsaný souboj (život s koněm, příprava jídla atd.)Respektive - zásadně rozhoduje, když je něco z toho napsané opravdu špatně. Takže třeba šermíř je v porotě opravdu na svém místě a neměl by chybět.
Druhá věc je, že někteří porotci spadají do několika kategorií, ale je u nich uvedena jen ta hlavní (proto i ten koňak tam je několikrát, nepletu-li se). A fantazáci jsou čtenáři "z povolání" - jak jinak odhalit někoho, kdo opisuje někoho jiného, než mít v porotě toho, kdo má fakt hodně načteno? :-)

Svenovi:
1) Kde jsme se potkali na dřevárně? :) Já už dneska moc jezdit nestíhám. Rozhodně ne tolik, kolik bych chtěl...

2) Problém je, že staří, zkušení a vypsaní autoři se stávají POUZE z mladých "nadějných" autorů. A podmínkou autorství je vyjít. Člověk si to prostě musí ozkoušet, jaké to je. Vidět se vytištěný na papíře, poslechnout si názory ostatních. Nikdo učený z nebe nespadl.

3) To, že člověk píše, ve skutečnosti mění jeho postoj k tvorbě. Stává se zasvěceným, ale často až příliš. Po čase začne vyhledávat texty, které jsou "divné", složité a pro normální publikum většinou neskousnutelné. Snažím se mít proto v porotě směsici "odborníků" a zapálených čtenářů žánru. Zhriba tak půl na půl, jak to vyjde. A samozřejmě se hodí člověk, který se vyzná v šermu, historička atd. Kdybych redigoval nějakou knihu, kde by se hodně jedlo, hodil by se mi ostatně i ten kuchař! :)

"Noc nekromantů" je hodně výrazná. Třeba z toho nakonec bude celý povídkový román. Uvidíme...
Děkuju za nákup a za držené palce! :)


Ale mám dojem, že budu muset věci kolem sborníku nějak razantně reformovat, protože ty prodeje už začínají klesat moc.
Nevím, zda to, co vyjde za rok, budou ještě Drakobijci.
Uvidíme...

Tak dál:

Daleko na východě se mi sice četlo docela dobře, ale nějak pro mě postrádalo šťávu. Zezačátku tam bylo dost jmen, která, tím, že patřila vikingoidním lidem a hemžila se -ssony, se mi špatně pamatovala a postavy se mi špatně odlišovaly. Navíc se (na mě) objevovaly v docela rychlém sledu, takže mi trvalo v podstatě celou povídku, než jsem se v nich jakžtakž zorientovala. Taky se mi moc nezdála postava Godrika (jediné jméno, které jsem pobrala už od začátku ;-) SPOILER: proběhl tam nějaký přerod, kdy se z kluka stal muž, začal si uvědomovat vůdcovské povinnosti a dospěl. To, jak se změnil, je tam popsané hezky a docela věrohodně, problém mám s tím okamžikem zlomu: kdy to bylo? Co se stalo? A jak to probíhalo? Na začátku na mě totiž Godrik působil jako naivní důvěřivé dítě, na konci zase jako rozumný dospělý (ani si teď z hlavy nevzpomenu, kolik mu v příběhu bylo) a ta změna na mě byla dost prudká a pro mě nepochopitelná. Abych ale jen nenadávala, zaujala mě atmosféra světa (ta zima a nehostinnost z toho textu jen sálaly ;-) a svět sám o sobě se mi zdá docela hezky promakaný, takže do budoucna by na něm určitě šlo postavit i něco dalšího.

Když se štěstí nedívá pro mě byla zlom, podle kterého dělím letošní povídky na ty hezké a ty dobré. Co se mi hrozně líbilo, že přestože je to takový ten typ příběhu, které mě zpravidla při čtení hrozně štvou tím, že mi celou dobu nic neřeknou a teprve na konci si to dám nějak dohromady, oproti jiným podobným tak nějak… jak to říct… držel víc pohromadě. Sice napínal, ale nestihla mě u něj taková ta nechuť k tajemnu („Proboha, ať už je konec, ať už sakra vím, co to všechno znamená!“). Byl sice tajemný, ale ne přehnaně. S nadržováním hlavní hrdince bych to tak zle neviděla, v té první scéně na mě působila spíš nesympaticky a ani ke konci si nejsem jistá, jak moc hodná vlastně byla nebo ne. Ona ta Adriana docela zlatíčko, takže té mi zrovna dvakrát líto nebylo. Mátl mě Gabriel, asi bych si potřebovala všechno přečíst zase znovu a pomalu a udělat si v tom pořádek, doteď úplně nerozumím, jestli jen dělal to, co bylo nutné, protože doba je zlá a žádá své oběti, nebo jestli to byl taky pěkný prevít, co dělal lidem naschvály prostě proto, že může. Pointa na konci mi docela vyrazila pojistky a ohledně emocí souhlas s Michalem, taky to se mnou pořádně zamávalo (i když nevím, jestli stejně ;-), což pro sebe u povídky považuju za jednu z nejhlavnějších vlastností.

K Výře jsem byla zpočátku trochu podezíravá, hlavně z toho důvodu, že už jsem Lídu měla, stejně jako asi většina, trochu zaškatulkovanou díky Pridegrimu (myslím, že právě včas utekla trochu jinam) a rozdíl v jazyce a znění mě zprvu trochu uhodil do očí. V průběhu jsem ale zjistila, že mi tenhle styl sedí možná i víc. Pridegri byl sice takový ten velký vznešený příběh, ale Výra oproti němu podstatně obživla. Měla jsem docela sympatického hlavního hrdinu, kterého jsem si mohla „adoptovat“, držet mu palce a skrze jeho lásku k pohádkám se s ním identifikovat. Lída dokázala i do celkem tradičně vyhlížejícího fantasy světa zařadit nové a zajímavé nápady, které ale zároveň jakoby narážely na něco starého lidového, co si možná okrajem mysli pamatujeme, ale ne tak moc, aby to nevypadalo jako nové, když se to objeví (třeba SPOILER ta bazalka, co chrání před stíny), ale pořád to na nás funguje. Pointa na závěr mě, stejně jako Zdeňka přibila do židle: rázem celý příběh stočila úplně jinam, ale ne rušivě (luskneme prsty a všechno je jinak), jen otevřela nový prostor úvahám. Pravda, ten závěr byl trochu syrový, ale zase důstojný a za cenu toho, že mi z něj bylo docela smutno, dokázal „nerozpliznout“ všechno, co bylo předtím, do ničeho. Výra je zatím moje favoritka (i když ještě pořád nemám dočteno). Na závěr jen malá otázka: jak to bylo s tím Kocourem v botách? Něco mi to strašně připomíná, ale nemůžu na to přijít :-)

No, přijde mi, že jak se dostávám výš, stoupá moje ukecanost a klesají vyjadřovací schopnosti, takže pokud někde nedávám smysl, klidně se ptejte, chyba zřejmě nebude na vašem přijímači ;-)

Ale jo, celkem chapu objektivni problemy sve "kritiky". Konec koncu jak rikal muj nejvetsi oblibenec F.X.Salda, kritik to jeste nemusi umet lepe :)

Ani nestras, ze Drakobijci nevyjdou - co budu kupovat manzelce k Vanocum ??? :) (navic soutez uz byla vyhlasena ! :))

Celkem se mi libi povidkova "skola" v Pevnosti, kde se povidka otiskne v puvodnim zneni a potom rozebere a vylepsi ..... Ale takova kniha by asi bavila siroke publikum jeste mene nez soucasna forma Drakobicu.

Ad bod 3) ty "divny texty", uplne presne vim, kterou autorku myslis :)
Howg

Závěrečná povídka je new weird jak vyšitej a je s podivem, že si toho ještě nikdo nevšiml.
Mimochodem nechtěl by nakladatel udělat sborník ¨new weirdovských povídek. Nazval bych ho Czech Weird...

Nejvíc mi v dobrém uvízla v paměti Legenda o velké zimě a Uchvatitelé dechu. Osobně je to pro mě, po dvou měsících od přečtení, ukazatel kvality. Zdá se, že každý autor si najde svého čtenáře, díky za povídkovou pestrost.

tak a letos tu povídku dopíšu, jen se těšte páni porotci :)

Zajimalo by me, zda Drakobijci neumreli. Krome vyhlaseni na zacatku roku je ticho po pesine, zatimco minuly rok se to vsude pripominalo. Plati soutez? Co sbornik, bude?

Mimochodem, skvela antsipamova kontrola. Jestli se ty otazky meni, tak jsem zvedav, kdy nebudu vedet odpoved.

Soutěž byla vyhlášena a scházejí se příspěvky.
Pokud budou dobré povídky, určitě se využijí k nějakému vydání a jejich tvůrcům to určitě pomůže v publikační kariéře.

Co se týče Drakobijců, přemýšlím o nějaké reformě...

Kontrolu radši měnit nebudeme, rád bych, aby se lidi dopsali. :)

vždyť říkám, že se všechno sere

každopádně já jsem svůj kousek dneska poslal

Však mně se ta kontrola líbí! Nejlepší antispam, jaký jsem kdy viděl. Nejen, že odhalí boty, ale navíc ještě zjistí, jestli si dotyčný vůbec zaslouží přispívat právě sem :-) Klidně bych bral i měnící se otázky.

Měnící se otázky? To radši ne, přecijen nejsem takový znalec fantasy :-)

Tak co? Kolik toho přišlo? (At vím jaké mám šance)

Je toho hromada!
Jelikož mě nějací autoři ještě uháněli, tak zatím neroztříděná.
Pustím se do toho po Bezkrálí; doufám, že tam najdu někoho na brigádu, aby mi s tím pomoh...

ajeje to zas dopadnu

No já jsem taky zvědavý... každopádně fandím veškeré konkurenci :-D A že jí je asi letos fakt hromada. Hodně lidí posílalo poprvé, teda co já znám... A jsem fakt nedočkavý na mé umístění ^_^ Jakékoli může být

Tak povídek je celkem 55.
Autory zatím nevím, hodnotím.
Byl jsem pouze nepříjemný na ty, kteří to nedodali ve stanoveném formátu.
Většina to naštěstí přetiskla.

Tak doufám, že skončím na první straně hodnocení, jinak to už fakt asi zabalím

Ber to tak, že někdo prostě musí být padesátý pátý ;-) Teda né že by někdo být chtěl.

Spíš bude spousta 30. míst s 0 bodů...
Každopádně se tím zrovna prokousávám, jsem asi v polovině!
Jako další hodnotitelé prvního kola to mají Leonard a Ivana.

No koneckonců, třicáté místo nezní vůbec špatně... Má v sobě to hezké "tři"... I když u nuly bodů už zas tak pozitivní nejsem :) Ale buď jak buď

Tak letos jsem to opravdu hrubě nestihla, takže mi nezbývá než fandit a těšit se na dobré počtení, až bude po všem :-)

No kvalitní počtení se najde každý rok... Tak snad tomu letos bude nejinak :) Né že bych měl šanci to číst před vydáním :-D. A tak když jsi nestihla letos, tak máš aspoň rozepsáno na příště :)

A já zase patřím k lidem co hrubě nestíhají každý rok.. od svých čtrnácti mám napsanou povídku, kterou plánuju dopřepsat a poslat, jenže to pokaždé skončí tak, že přepíšu pár stránek, z nějakého důvodu to nestihnu do uzávěrky dokončit a odložím.. a takhle se to opakuje už asi sedm let :D zajímalo by mě, kdy to konečně prolomím..

áááh, jakožto maturantka kolem mě všechny knihy co vyšly tento (a minulý)rok propluly a nějak jsem si ani neuvědomila, že vyšli noví Drakobijci, ani jsem do těch ještě novějších nic nesepsala. Doufám, že desítku Drakobijců ještě budou mít, zatím mám doma všechny (až na ta první čísla, která už nejsou k dostání). Doufám, že jsou dobří, nějak mě odrazuje čtení všech 93příspěvků tady, abych to zjistila, po ani ne polovině jsem to vzdala xD

... což mi připomíná, že jsem se ještě nedostal k tomu, abych Draky a jejich bijce objednal. Takže Míšane, těš se, v červenci mám narozeniny, přijedu si osobně pro tak tunu knih. :-) (Konečně po roce snad už všechno ok.)

pro MK: Rozhodně se tu Drakobijci dají objednat na stránkách a bez poštovného!

Podle mě je desátý ročník dost zajímavý.

Šemíkovi: Knihy rád osobně odprodám... :)

Nevím přesně, kam to napsat, ale za prvé by to chtělo v počtu příspěvků předhonit Semper fi :-) a za druhé to má i jistou spojitost. Na Neviditelném psu jsem zjistil, že Michael obdržel cenu jakožto mix počinu roku a nadějného nováčka (proto to připisuji k Drakobijcům) a tímto jsem mu chtěl k tomuto ocenění gratulovat. Jen by mě zajímalo, zda se více cítí jako počin, nebo jako nováček?

Gaudovi: Děkuju! :)
Bylo mi řečeno, že je to "zvláštní cena".
Zní to trochu jako zvláštní třída nebo škola... :))

Třeba je to zvláštní cena za (mimo jiné) počiny pomáhající hledat nováčky. Jako třeba za Drakobijce ;-).

Já to beru jako takovou univerzální cenu za cokoliv :-)))

Gaudovi: Je ovšem pravda, že mě daleko víc těší nominování mnou vydaných knih, než mě samotného.
Třeba zrovna Drakobijce Akademie za 10 let vydávání nikdy ani nepostoupila do druhého kola sborníků, pokud se nepletu.
Z tohohle hlediska to není velká podpora nováčků...

Michael: To sice není, ale pokud je jediným kriteriem kvalita/čtivost příspěvků, tak je to pochopitelné. Přece jen díla (mnohdy) nadějných, ale nevypsaných autorů se nemohou měřit s "profíky". Když jsem si četl poslední Drakobijce, tak ten rozdíl prostě bije do očí. Na druhou stranu mi přišlo fajn, že nominovali, nebo dokonce něco udělili (?) první a čtvrté povídce z Drakobijců. Nevím proč zrovna těm dvěma (i když já č. 4 - Noc nekromantů považuji za nejlepší) a třeba ne minuly rok Pridegrimu, který mi přišel výborný, ale aspoň je vidět, že nováčky neopomíjí.

Tak co říkáte na kvalitu povídek, bude to na sborník?

Resp. bude to podle tebe lepší než pětka? :-)

Zatím se hodnotí.
Má to své momenty, i když je zase spousta nováčků.
Ale přemýšlím, jak to celé obchodně inovovat.
Napadá někoho něco? :)

no rozhodně bych to ztenčil nejlepších 8?? A bonusové povídky od opravdu zavedených autorů
Nevím nové jméno, Ale jaké?

Je to jen nápad, ale nepomohl by pro propagaci článek např. v Pevnosti (jakožto nejčtenějším fantasy periodiku)? Něco na způsob historie Drakobijců a koho všeho "dali" české fantasy scéně...

Tuším v nějaké pevnosti článek byl a así to moc nepomohlo, a ten novej název - mohlo by to být dvojsečný.

Kolem téhle desítky už se nějaká kampaň odehrála, ale moc velký prodejní dopad to nemělo...
Právě článek v Pevnosti byl.

Hm... Jojo, slušné to bylo...
:)

ste se nak rozepsali...

já vím, že se ptám pořád dokola, ale kolikátého že bude to vyhodnocení :)

hallo

Já to v téhle chvíli zkrátka ještě nevím... :)

Dovolil bych si navázat na Sicca a s měsíčním odstupem se zeptat, jak to vypadá s vyhodnocením a vyhlášením Trollslayera. Dík.

Minicon-Knížkon nejspíš proběhne 21. listopadu, opět v Městské knihovně.
Vyhlášení tentokrát proběhne bez sborníku, nicméně Straky se nevzdávají. Drakobijci jsou ukončeni, ať žijí "Žoldnéři fantasy"! Nový sborník vyjde ještě během zimy.
Občas neškodí změnit tradice... :)

Drakobijci končí?! Nemůžu říct, že bych to tak trochu nečekal, ale stejně se teď odebéřu mezi polštáře uronit nějakou tu slzu...

Desatero knih, které si kdykoli rád znovu přečtu. :) Budou mít Žoldnéři fantasy nějaký naprosto jiný koncept nebo to vlastně jsou pouze přejmenovaní Drakobijci? Možná blbá otázka, nevím :-)

to MB: To jsem rád, že jste se do toho opřel a nevzdal to. Mnoho štestí a vynšuji nejmíň deset let žoldnéřům (sakra jak se píše vynšuji?)

Změny by měly být více než kosmetického rázu.
Ale samozřejmě i doufám, že nový projekt zaujme i další čtenáře.
Celkový prodělek Drakobijců je kolem 100.000 a prostě už bych to dál neutáhl.
Zkusíme to teda jinak.

Ale ano - i pro mě takhle končí jedno období.
Doufám, že to další ke mně bude vlídné!

Tak to je škoda, snad nový projekt bude plnit svoji funkci lépe a výdělečněji. Hodně štěstí.

Tož doufám, že někdy po 21. listopadu dáte výsledky na web a nebudu muset čekat až na sborník, abych zjístil, kde jsem skončil

chjo, tak jsem zase pohořel, do 15 místa nic

No docela by mě zajímalo celkové pořadí... Každopádně sláva vítězům a čest poraženým. :-)

Až se to vyhlásí na Miniconu, vyjdou výsledky i tady...

Tak co, už jsou tu někde výsledky?